DECH ZIMY

náš svět se třpytí

pod měkkou dlaní

teskní šíje zimy

za čelem vyhlazeným do běla

dýchá sněhová dívčina

řeka nasycená chladem 

nepočítá svoje dny

z otevřených oken boha

se snáší pírka

čisté dětské sny

kry poranily řeku

ve smířených očích matní třpyt

mlha se svlékla nad údolím

hladinu pevně objal

ledový klid