DUB

dýchám tu už drahně let

své hrubé vrásky nesčítám

pažemi větví

rád bych objal svět

leč nezbývá

než abych tu sám

zakořeněn v zemi stál

závidím perutím ptáků

neklidný vítr

si s nimi pohrává

do modrých očí

nebeské paní

s touhou hledívám

závidím rozmarným kapkám

přející déšť

jim šňůry perel navléká

do mlžných šálů

svá chladná těla halí

šaty z duhy

jim slunce obléká

dýchám tu už stovky let

roky pod kůrou schovávám

z hlubin věků

pozoruji svět

do knihy ticha

příběhy lesa ukládám