FLAŠINETÁŘ

Točím klikou flašinetu

stále stejná píseň zní

starý flašinetář

mi jej kdysi dal

a řekl hrej

svět

tvé písně ocení

chodím po poutích

darovaným písním

strojím nový šat

z flašinetu

po sté a prvé

zní stejná hudba

stejný prstoklad

zlobím se na něj

proč nenabíd mi

honosnější nástroj

s hudbou

vyšších sfér

proč poslal mě

na prašné návsi

kde stojím sám

a v kapsách

jen pár děr

nikdo

mě neposlouchá

nikdo

mě nevidí

pár šestáků

do klobouku

mám prázdné srdce

sedávám stranou

od lidí

odcházím

je těžké usmívat se

když o mé písně

nikdo nestojí

jen slabě

slyším z dáli hlásek

táto

pan Kolovrátek odchází

líbil se mi

krásně voněl

starou dýmkou

a prachem dávných cest

rád poslouchal jsem

táto, prosím

zavolej ho

ať se k nám brzy

 vrátí zpět