JIZVA NA SRDCI

v okovaných botách

ses prošel po mých bílých pláních

zůstaly mokvající stopy

černé oči vran

mráz je spálil

k nepoznání

led ostrou jehlou

pozašíval zbytky ran

prý byls můj osud

snad karma

co já vím

šla jsem ti vstříc

s hledím odkrytým

nestál jsi o nic

co jsem nabízela

jen malý schůdek

k tvému výsluní

bota schůdek překročila

lhostejná

k citům mým

z bláta rozpuštěných sněhů

jsem se zdvihla

a jdu zase dál

jizvu která jako cejch mi zbyla

večer něžně hladívám

tak se měj

už zase pevně

se sobě dívám do očí

na bílý papír

odhodlaně

píšu srdci vzkaz

už teď

je mnohem líp