KRAJKOVÉ NEBE

v iluzi se nedá žít

když pravda tluče do stolu

kulka proletí

a trefí pouhý stín

bubliny praskají

jedna za druhou

nechci nic míň

než milovat se pod krajkovým nebem

otírám pachuť mýdla ze tváří

město duchů vyplavily deště

od brány žebráků

bez mrknutí oka odcházím