MAGDALENA

Noc otevírá svoji náruč

Smutek hltá

hrdlem hladovým

Snad potisící

praská srdce obruč

Úlevným pláčem

Hojivým

Pláče

Máří Magdaléna

Tvář šátkem zakrývá

Nocí zní tichá kantiléna

Do srdce dýku

Zarývá

Korouhev času

Se pomalu otáčí

Do bledých spánků

Tíha vepsaná

Odvrací pohled

Od zrcadel očí

Zůstala jen bolest

Do lůna vetkaná