VĚČNÁ LÁSKA

Postávám na nádražích

sleduji odjezdy vlaků

kelímky v kolejích

šedé tváře u bankomatů

Toulám se podloubím

slyším mrtvá slova

uši plní mobily

pozlátka cukrátková

Nakukuji do oken

tiše stojím u dveří

kdosi hrubě zakleje

jiný hlučně láteří

Sedávám v podchodech

nabízím k srdci klíč

nikdo jej nevidí

a rychle spěchá pryč

Mé nohy jsou sedrané

plné trnů a řezných ran

spodnička škoda povídat

živůtek celý ušmudlán

Každý den spřádám

pro vás věčné lásky nit

zastav se člověče a ptej se

kdo jsem

a proč právě já

mám tu být