ZA MAKOVOU PANENKOU

přála bych si umět

lehčeji přijímat běžící čas

nebát se stínů a záhybů

vždyť to jen mistr sochař v nás

každému modeluje tvář

bez chyb a omylů

vracím se do dětství

křídou na plot

čmárám několik čar

jsem aspoň na chvíli

klukem z plakátu

právě mi odlétá

má vzducholoď

ke hvězdám

ztrácím se na louce

v zeleném bludišti

vysokých stébel a trav

maková panenka

z kopretin splétá

kruh života

třpytivá křídla motýlů

odnáší můj strach