Tvořím a píšu. Nechávám se vést tím, co zrovna přichází. Bude mi velkým potěšením, pokud Vás něco z toho osloví nebo pohladí.
Včera celý den lilo jako z konve, ale dnes od rána je vymydlená obloha, jako by včerejšek ani nebyl. Vzala jsem si foťák a po obědě vyrazila na Kraví horu. Ráda chodím kolem zahrádkářské kolonie. Vždycky se tam něco děje. Je podzim a všechny vůně jsou teď takové koncentrované, zemité a těžké.
Zamyslela jsem se nad názvem devátého měsíce v roce a poprvé mi došlo, že to není jen tak obyčejný název. Že prostě ten někdo, kdo jej pojmenoval, moc dobře věděl, proč mu dal tak vyjímečný název.
Žila jsem svůj běžný život a houby se starala o to, jestli je to tak správně. Vytvořila jsem si dokonalou vnější tvář, kterou jsem se prezentovala celému světu. Konec konců, myslím, že to tak má většina lidí. Od malička je nám vštěpováno, že musíme vystudovat nějakou školu, navštěvovat všechny veledůležité kroužky, naučit se hrát na všechno možné a...
Stal se zázrak. Je mi jedenapadesát let a poprvé mám pocit, že jsem se postavila na své vlastní nohy. Ještě se mi trochu třesou, ale stojím. Užívám si ten pocit a jsem plna očekávání na své první "dospělácké" kroky. Asi to působí směšně, ale je mi to jedno. Pro mě to má význam dobytí Mount Everestu.
Bydlím ve starém činžovním domě. Na každém patře jsou dva byty. Jen úplně dole je jeden, tak zvaný domovnický. Přímo naproti vstupu do sklepa. Určitě v něm léta letoucí bydlel domovník. Ale já ho už nezažila. Věřím, že velmi bedlivě dohlížel na všechny příchozí i odchozí. Jenže jak šel čas, tak domovníka vystřídal první nájemník. A pak přišel...
Začnu mateřstvím, nejkrásnějším tvořením a stvořením. Nejkrásnějším údělem ženy. Vlastně je to základní poslání každé ženy, základní úkol, se kterým přichází na tento svět. Přivést na svět dítě a umožnit tak další vývoj, vzestup a poznání duším, které se touží dostat na Zemi a vyzkoušet si a zažít na vlastní kůži všechny krásy, které život umožňuje...
První, vstřícný dotek s druhým člověkem. Bázlivý, suverénní, přátelský, šťastný, dětsky naivní, úsměv. Úsměv, který umí pohladit. Mimické gesto, které tak hluboce ovlivňuje komunikaci mezi lidmi.
Co je to víra? Jak pojmout tento pojem? Co vlastně vyjadřuje? Co pro mě znamená?
Vznešené a nádherné zvíře. Zvíře, které dokáže číst v duši člověka. Zvíře, které má v říši zvířat mimořádné postavení a kterému byla do vínku dána, jako velký duchovní dar, jasnovidnost. S neobyčejnou přesností dokáže vycítit člověka dobrého nebo zlého, vnímá věci, o kterých my lidé nemáme ani tušení. Pokud jsme schopni tuto velkolepost zvířat...
Ne, nedejte se zmást. Nebude to milostný příběh. I když láska v něm hraje velikou roli. Takto jsem pojmenovala svá morčátka, o kterých bych vám teď moc ráda napsala.
Bylo pozdní odpoledne. Začínající jaro se hlásilo ze všech sil o své slovo. Sluníčko hřálo, ale ve stínu země ještě dýchala ozvěnou zimy. Vyšla jsem z Útěchova na další ze svých výprav do okolí Brna. Tentokrát jsem měla s sebou fotoaparát. Opět jsem dostala chuť fotit. Scházím ze strmého kopce a každých pár kroků něco poutá mou pozornost. Bylo mi...
