V SADU
na obrázky mistra Lady
Tvořím a píšu. Nechávám se vést tím, co zrovna přichází. Bude mi velkým potěšením, pokud Vás něco z toho osloví nebo pohladí.
na obrázky mistra Lady
Konečně sedím v autobusu. Zapadající slunce měkce kreslí kontury ubíhajícímu pobřeží. Racci se s chutí prolétávají nad temně modrou hladinou a lačně slídí po záblescích šupin. Snažím se najít nějakou vhodnou polohu pro svá záda, která se při jakémkoliv pohybu připomenou. Mám čtrnáct hodin na přemýšlení o prožitém. A kdybych snad na malou chvíli,...
Vteřiny očekávání a naděje. Sedím v prostorném pokoji. Sama, na velké rohové sedačce. Na kulečníkovém stole je stulené kočičí klubíčko a metr ode mně spí v obřím turbanu z deky pes. Neurčitá směska pouličních setkání. Spí, ale občas mě zkontroluje.
Potkávala jsem ji roky. Občas. Bydlely jsme ve stejném domě. Vysoká, příjemná žena. O něco mladší, vždy usměvavá. Vyzařoval z ní klid. Dívala se mi zpříma do očí a já měla pocit, že nahlíží do mé duše. Trošku mě to znervózňovalo. Bývám před světem dost uzavřená, ale zároveň jsem měla chuť v její blízkosti setrvat. Její pole sálalo klidem a...
Zázraky se prý dějí. Hmm, tak uvidím. Počkám na něj. Proč by se nemohl stát právě mně? Jsem zvědavá a těším se. Zázrak. Jaké to je být svědkem zázraku? Panečku! To bude něco, ten zázrak. Počkám....
Rodičovství může být krásným tvořením, na jehož počátku stojí touha. Touha po tvoření, touha po naplnění, touha po spojení. S naplněním této touhy je umožněn příchod na svět dalších lidských bytostí. A nejen lidských. Touha tvoření je nám všem předem daná. Je to zadání, na které je všechno v celém Vesmíru nastaveno. A z této touhy potom vychází...
Ustaly mrazy. Všechno schoulené se začíná narovnávat a zkoumavě obhlíží utrpěná zranění. Nejistě se rozhlíží kolem sebe, jestli už nastal ten správný čas. Čas na co? Ve vzduchu se vznáší podivná vůně. Vůně naděje, vůně něčeho nového, vůně zjitřeně vonící země. Těžká a vlhká, ze které se rodí jaro. Vítr přináší závany nových počátků. Začíná nový...
Je to možné? Jsi to ty? Dotýkám se tě myšlenkami, svými pocity....a stále si nejsme jistá....Jsi někdo jiný. Jsi krásný a nepoznatelný. Tichý a pokorný. Silný a nespoutaný. Dotýkám se tě a stejně někde v hluboko ve svém srdci vím, že tě nikdy nemohu poznat zcela. Jsi blízký i vzdálený.
Rok 2017. Podivný, naplněný událostmi, které se daly jen stěží přehlédnout. Třásly s námi a od základů měnily nás, naše místo na Zemi, naše místo na Slunci. Prý Rok Kohouta. Co je to za podivné stvoření, které si s námi takto zahrává? A proč? Proč nás prostě nenechá být. Jak ráda bych si v poklidu hrabala na tom svém...
Přišel. Už je tu se mnou. Vlastně, vždyť on je pořád se mnou. Jaképak, že přišel až teď? Jen jsem tím chtěla vyjádřit, že jsem konečně dostala obraz od úžasné bytosti, která ztvárnila mého anděla. Tak, jak jej nacítila, vnímala a přenesla na plátno.
Už týdny mám v kalendáři upozornění na dnešní den. Na "mém" gymnáziu se koná den otevřených dveří, a protože se jedná o 150.výročí od založení gymnázia, konají se současně velké doprovodné akce. Nejaktivnější členka naší třídy nás už několikrát upozornila, abychom se všichni v hojném počtu zúčastnili. Ale vůbec jsem necítila, že bych to chtěla. A...